... je to možná až k nevíře, ale přes Amazonku prý nevede žádný most. Není však ani potřeba, okolo řeky není žádná větší silnice či dálnice, aby ho bylo vůbec zapotřebí; a navíc, dopravu stejně všude zajišťují čluny a lodě.
***
Amazonka se v období dešťů, může rozlít do šířky až dvou set kilometrů, což je pro názornost jako vzdálenost z Prahy do Brna. A celé povodí Amazonky, tedy i se všemi přítoky, zabírá téměř stejné území jako celá Evropa; průtok vody je pak ca 219 000 - 280 000 m3/s a hloubka středního toku 70 - 80 metrů, zatímco v nejhlubších místech, dosahuje hloubky 130 - 135 metrů. Amazonka má složitý a vcelku svérázný vodní režim. Má totiž vysoký stav vody po celý rok. Kdy pravé přítoky, jejichž povodí jsou na jih od rovníku a levé přítoky, jejichž povodí jsou na severu, tak neustále vyrovnávají a také doplňují stav vody v průběhu celého roku. Amazonkou proteče tolik vody, že by za pouhých pět let zcela naplnila Jaderské moře; třeba Lipno (Lipenskou přehradu), by za jeden jediný rok, naplnila až dvaadvacet tisíckrát! Její proud má údajně takovou sílu, že boj s oceánem vzdá až po několika stech kilometrech od pobřeží, což také bylo příčinou jejího objevení, myslím si; ale platí také, že v době přílivu proniká přílivová vlna někdy až 1400 km proti proudu řeky. Amazonka měří cca (tedy přibližně) 7000 km; a své jméno nese až po soutoku právě dvou hlavních "zdrojnic", kdy záleží kterou berete jako pramen, a to od 6 296 km (zdroj Marañón) do 7 062 km (zdroj Ucayali). A jde tak o vzdálenost, kterou urazíte například letecky z Prahy do New Yorku.
Přílivová vlna, valící se řekou v době kdy se měsíc, země i slunce nacházejí v jedné linii, je prý jako tsunami, a může dosáhnout až pětimetrové výšky; asi si mnozí dokážete představit, jakou spoušť to jednou za čas na celém území amazonského pralesa, tedy nejen v deltě, způsobí. V jednom z indiánských jazyků se jí říká "amazuna" a možná že tam je i původ jména celé řeky. Vzpomínám, jak jsem kdysi v rušném peruánském přístavním městě Iquitos, hlavním městě departmentu Loreto, ležícím kousek pod soutokem dvou hlavních zdrojnic, a kam nevede žádná silnice, nasedal na malou bárku ještě s jedním turistou z Argentiny, která nás pak odvezla společně s jejím majitelem a naším průvodcem, na vzdálený ostrov, kde jsem pak strávil úžasných deset dní, jen malý kousek od indiánské vesnice, kde byly všechny domky na dva a půl metrových kůlech, protože v době dešťů a následných záplav, se nedostanete suchou nohou nikam, ani z domu do domu. A už tam, v podstatě na začátku své pouti Amazonskou nížinou, je to obrovská řeka, nemající v Evropě obdoby, kdy až sem plují obrovské říční lodě. Ty zaoceánské končí už v Manaus. V době odlivu, se naopak situace obrací, a říční sladká amazonská voda, tak přebírá vládu nad pobřežními vodami Atlantiku. Amazonka přinese do oceánů až pětinu veškeré říční vody na naší planetě.
Tato vskutku mohutná vodní tepna, pramenící ve vzdálených Andách (v Peru) na západě kontinentu, a klikatící se pak na své cestě podél rovníku od západu až na východ do Atlantiku, nikam nespěchá, jen se tak poklidně válí a meandruje Amazonskou nížinou, která je také jednou z největších na celém světě. V amazonském tropickém pralese, se tak právě díky i této řece, nachází největší genetická pokladnice světa. Zní to možná pohodově až rajsky, ale opak je spíše pravdou. Smrtonosná dramata a tedy i boj o přežití je tu vskutku každodenní drsnou realitou, o kterou se tu starají nejen krokodýli (kajmani), anakondy, jaguáři, ale i dravé ryby, ty z největších na světě, včetně různých druhů piraní, ale i elektrických úhořů například, atd. Jejich agresivita stoupá tak, jak klesá vodní hladina po záplavách, a kdy právě piraně uvíznou v takto vytvořených tůních. A jak klesá hladina a ubývá kyslík, stoupá i jejich agresivita. Z moře se občas proti proudu pustí i žraloci, především pak žralok býčí. V Amazonce žije cca na 2000 druhů ryb, což je více než polovina sladkovodních rybích druhů celého světa.
Ani některá zvířata si co do velikosti v živočišné říši, nezadají s řekou ve které žijí. Například anakonda velká, je druhým největším, ale bezesporu celkově nejmohutnějším hadem světa; nejdelší doložený exemplář, měřil 845 cm a jeho váha byla 227 kg ... a tak spolknout člověka, by pro ni tedy nebyl žádný problém. Občas uloví i kajmana, nebo jaguára. Také třeba kapybara, která je na jejím jídelním lístku, je největším žijícím hlodavcem, například. Žije zde i možná největší sladkovodní ryba arapaima velká, také sladkovodní delfíni, resp. delfínovec amazonský, který je skutečně v mládí růžový až růžovošedý, jak jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit, když nás jeden pár i s mládětem doprovázel při plavbě na vydlabaných kánoích po mrtvých ramenech řeky, směřujících často do nitra ostrovů, či do okolního tropického pralesa. A v Amazonské deltě, žijí tzv. ochechule, tedy správně kapustňáci; vodní savci z řádu sirén, příbuzní chobotnatcům. Při takových výpravách, jednak za kajmany, nebo za delfínovci, piraněmi, ale třeba i elektrickými úhoři, jsme zažili opravdu ledacos; ale moje největší starost a obava byla, abych si do své kánoe nenabral vodu, protože hrana lodi byla tak 2-3 cm nad hladinou.
Náš průvodce a další jeho host, tedy student veterinářství z Argentiny, se opravdu náramně bavili, když jsem poprvé usedal do lodě, o něco menší a také užší než byla ta jejich, tedy pro dva lidi; tuším jsem seděl v kanoi úplně poprvé v životě, natož pak v kanoi vydlabané z jednoho kusu dřeva a navíc na největší řece světa. Smích je přešel, když jsme pak později ten samý den, spěchali po pěšině k nějaké chatrči, protože to vypadalo, že zase bude dost pršet; šli po pěšině přede mnou, protože já stále odbíhal z trasy, koukal co kde leze, lítá a tak podobně, a jak překračovali spadlý strom, tak si na rozdíl ode mne vůbec nevšimli, že pod stromem přímo na pěšině "sedí" stočený hroznýš, číhající tam na kořist, která pěšinu také využívala. Bleskurychle jsem ho chytil za hlavou a pak vítězoslavně zakřičel na ty dva. Byli trochu překvapení i když hroznýš měl asi jen dva metry, tedy to nebyl žádný obr od kterého by jim snad cokoliv hrozilo. Hroznýš královský Boa constrictor, může dorůst až pět a půl metru, a právě takový žijí v deltě Amazonky. Poprosil jsem tedy ty dva, aby mne zvěčnili i mým fotoaparátem, když už si mne fotí.
A podobných zážitků, jsme pak zažili ještě mnoho, například s leguány zelenými, kteří skákali ze stromů do řeky, když jsem se je snažil vyfotit, nebo se stromovými sklípkany rodu Avicularia, kteří žili i v okolí vesnice, a kdy zvídavé děti průvodce, mne neustále při průzkumu nejbližšího okolí následovali; a tak jsem je naučil je nejen chytat (k otcově vskutku velké "radosti"), ale vysvětlil jsem jim také, že nejsou nijak zvláště nebezpeční, ale hlavně, že jim vůbec nijak neškodí, podobně jako někteří užovkovití hadi ... s hady vůbec byla legrace, tak třeba hroznýše si vesničané chtěli udělat k večeři a tak jsem ho druhý den raději opět vypustil; a z obav o jeho osud, raději co nejdál od vesnice. Tedy až po nafocení, změření a také zvážení, protože pravděpodobně šlo o jeden z menších poddruhů. Legrace byla i s drobnými stromovými chřestýšovci, kteří seděli uprostřed větších, zcela hladkých listech rostlin, a díky adhezi mokrých listů, jakoby tam byli přilepení, což vyvolávalo u těch dvou údiv - to zase když jsme šli například na noční výpravu za kajmany, tedy podél řeky k lodím; a na které když si pak posvítíte, teprve uvidíte, kolik jich zde opravdu žije. Ve světle baterek jim svítí oči a ponoří se, až když se k nim přiblížíte na lodi nebezpečně blízko. Útěková vzdálenost zvířat je různá; a to podle druhu i podle velikosti, a taky podle toho, jsou-li na jídelníčku domorodců, například.
Jo, jo, ... kdepak jsou ty staré, prý "zlaté" časy. ;o)))
*****
- krá -
