Jak jsem byl, respektive, jak občas bývám " na vážkách"

... zdá se, že ať teď řeknu, respektive napíšu cokoliv, naruším tím jakési tajemno, ukryté v názvu; zdá se tedy, že "je třeba zabít perex"!

***

Dnes zcela beze slov ... ale můžete si k prohlížení fotek, pustit třeba dobrou muziku ;o)

... a vy, vy nebuďte na vážkách. "Carpe diem" - tedy raději užijte dne. ;o)

*****

- krá -

Kdo vlastně jsem.

Kdo prý jsem. No, pravděpodobně budu pěknej magor.

Psáno kdysi, pro blog na iDnes.

Často jsem se zamýšlel, a vlastně stále zamýšlím nad tím, co si napsat do profilu, tedy "o autorovi"; měl bych tam mít právě to z názvu tohoto blogu. Člověku se tam pak sice dostane mnoha různých jmen, taky dost sprostých urážek, pojmenování a názvů, především pak od různých anonymních diskutérů; ale pravdu, pravdu tu se z nich nikdy nedozvíte.

Jeli jsme se ženou tak jako každý rok na jaře, lodí do Řecka. A na lodi jsme se seznámili z bandou kluků, chlapů, (Ostraváků), co jeli na desetidenní trip, kdy chtěli splavit nějakou řeku ... my jsme jeli do Pátry a oni měli vystupovat už v Igoumenitsy, odkud se jezdí třeba do Kalambaky, respektive na Meteóry, nebo dál na sever a třeba až do Turecka, kdy dnes už je dokončena dálnice až na hranice. V té době, na lodích do Řecka mnoho Čechů člověk opravdu nepotkával, a když už, tak to byl autobusový zájezd třeba právě do té Meteóry, případně na Lefkádu, která je asi typicky českou destinací, pevninského Řecka. K těm jsme se popravdě tou dobou raději nikdy moc nehlásili, ale o tom proč, o tom snad raději až někdy jindy. A Meteóra, to je tam, jak jsou ty světoznámé a proslulé skalní kláštery - tedy monastýry. No, a kluci byli moc fajn, fakt dobrá parta, jak se říká, a tak jsme společně trochu zapařili; a možná i proto se stalo, co se stalo.

Popravdě, těžko to pochopit, jak se něco podobného vlastně může stát, ale stalo se. A bylo to v celku prosté. Ráno, okolo půl desáté, tak jako obvykle sedíme u baru na horní palubě u kávy a pozorujeme vzdalující se přístav a pobřeží, když k nám přijdou dva z té party, trochu vyděšení a zmatení, a pravda asi i trochu nešťastní. "Oni nám ujeli" ... "my jsme trochu zaspali" ... "a pak jsme nějak na tý blbý lodi zabloudili" ... "nemohli jsme najít východ" ... "netrefili jsme včas ke schodům u východu a teď nevíme, co budeme dělat" říkají rozrušeně a na přeskáčku jeden přes druhého. Jeli totiž dvěma auty, a tihle dva, nebyli řidiči, a tak se nějak stalo, že prostě zaspali a zůstali nějakým způsobem na lodi. Loď je obrovská, a zabloudit na ní, opravdu není žádný problém, když ji neznáte. Vypadali tak trochu ztraceně, tím spíš po té, co jsme do noci trochu víc popíjeli, tedy měli jaksi i trochu "vygumováno". Jukl jsem několikrát na svou ženu, už během jejich povídání, a ta se jen usmála a obrátila oči v sloup; už asi tušila, co se mi tak honí hlavou. "Kluci, buďte v klidu a neřešte to, sedněte si, dejte si v klidu kafe, já vás pak hodím zpátky" odmlčel jsem se na chvíli, a přemýšlel, zda je to možné a reálné ... "jen snad zavolejte klukům, ať na vás někde, třeba v té Meteóře, u těch monastýrů počkají", pravím pak, proklínaje v duchu sám sebe, co jsem to za magora.

Těm dvěma očividně spadl kámen (meteór) za srdce, vypadalo to, že se uklidnili a popravdě, já se jim ani trochu nedivím. "Karle, to bys jako fakt udělal?", "ty vole, díky" začali se už usmívat oba, a děkovat mi. Bylo mi trochu trapně, protože nevěděli, co se mi zrovna honí hlavou. Dostat se zpátky z Pátry po souši do Igoumenitsy, respektive spíš do Kalambaky, tedy nějakých 300 - 320 km, po spíš hrozných cestách, kdy tehdy žádná dálnice a ani hlavní tah, vlastně neexistoval, a kdy přímá cesta do Meteory by vedla přes pohoří Pindos, dohonit kluky, když cesta byla naplánována tak, že sjedou řeku a pak se v určitou dobu, přesunou do Pirea, kde měli nastoupit na loď, respektive katamarán, který si společně pronajali na celý týden a kdy se prý vydají na ostrovy, tak, aby jste vše stihly a nic nepropásli, je spíš nadlidský úkol. Navíc ti dva, by chyběli i při sjezdu té řeky. Jistě, dal by se sehnat taxík, ale kolik by taková legrace stála? Vlak tam asi nejede a jediná šance, by tak bylo stopovat, nebo jet autobusy a podobně. Tihle dva, jednak neznali Řecko, určitě by se ani nedomluvili a nakonec neměli ani ponětí a ani mapu, aby věděli, jak a kudy vůbec jet. Uvažoval jsem právě takto. Mapa by se jistě dala koupit za pár euro, ale pobřeží je dost členité, a cesta tenkrát nebyla zdaleka tak přímá a jednoduchá, jako je tomu dnes, kdy už je téměř dokončena dálnice, přes Artu a Ioaninu.

A tak, jak jsme dojeli do Pátry, asi po dalších pěti hodinách plavby, já nějak naložil ty dva do už trochu přeplněného "Terrána" a vyrazili jsme, přes nedávno dokončenej novej most přes Korintskej záliv, do Antiria, a pak nazpět po pobřeží až do Igoumenitsy, tedy respektive spíše rovnou do Kalambaky, ke klášterům v Meteóře. Netrvalo to dlouho, moc jsem se s tím pravda nemazlil; trochu jsem kluky svezl, kdy jsme cestou překonávali i řeku, kterou pak měli splout; a tak navečer, tuším kolem 8 hodiny, už jsme zajížděli na parkoviště u restaurace, tedy taverny kousek před Meteorou, kde nám z hospody vycházeli vstříc už trochu rozjaření kolegové těch dvou ztracených zbloudilců.

No, co vám mám povídat, radost z opětovného setkání byla vskutku obrovská, a tak se pilo, hodovalo a taky klábosilo; a pak i zpívalo a hrálo na kytaru, a ti dva nešťastníci se samozřejmě stali terčem vtípků a utahování, které nabralo konce a zajišťovalo zábavu i to, že bylo stále o čem si povídat. Vše spíše jen v tom dobrém, samozřejmě; a tak jsme se bavili a popíjeli ještě dlouho do noci. Majitelé restaurace z toho měli evidentně taky radost, protože pochybuji, že se tam někdo někdy takhle pěkně rozšoupl. Ráno (no ráno), spíš už k poledni, když jsme pak všichni vylézali z aut, ve kterých jsme přespali, a po té co jsme si dali kávu, jsme se rozloučili a rozjeli každý po svém; ale bylo jasné, že tihle lidé, ti na nás asi jen tak nezapomenou a ještě dlouho budou vzpomínat, co to bylo za prapodivnou dvojku, se kterou se na svých cestách poznali. Jo, nechali jsme sice za sebe v té restauraci zaplatit, to ano, ale jinak bych si nevzal ani halíř, na to tedy můžete vzít jed; a ano, vím, jsem fakt asi magor! ;o)

*****

- krá -

Chceme přežít, pomůžete nám?

Hledáme sponzory ... chtěli bychom přežít

Je jistě možné vrátit nás do přírody tam, kde došlo k neblahým a mnohdy i úmyslným zásahům člověka do přírody, stejně jako k těm neúmyslným, kdy například shořely celé naše lokality, nebo bylo "jen" rozoráno oblíbené "kladiště" našich rodičů, kteří mnohdy nepřežili tyto často až brutální či absurdní zásahy do "našeho světa" (neumíme totiž létat a nejsme bohužel ani tak rychlé, abychom vždy stačily při požárech uprchnout, přestěhovat se a nebo opustit včas podobně devastované lokality, máme prostě trochu smůlu), ale byly jsme tu vždy, a snad s něčí pomocí i nadále budeme.

Takhle nějak to vypadá, když pod stráň, kde žijeme a kam naše rodiče pak také slézají se napást či zde především kladou vejce, kde se pak my líhneme, nejedou buldozery a jiná těžká technika; a pokud je to právě v době kladení či líhnutí vajec, asi si umíte sami dobře představit, jakou paseku to nadělá v našich řadách. Zřejmě tu bude další nový olivový sad. Tlak na naše přirozené lokality, byl poslední dobou, a to i díky ekonomické a finanční krizi Řecka, vskutku enormní.

Když přijde vhodný čas, je ale možné vrátit se do pomalu regenerující krajiny, kde jsme původně žily. A právě jen díky požárům, ale často i mýcení a rozorávání porostů machie, stejně jako při budování nových dálnic, nových olivových sadů nebo vinic, nebo díky velmi intenzivnímu pastevectví atd., jsme už na mnoha lokalitách opravdu ohroženy, nebo jsme téměř vyhynuly, ale po regeneraci krajiny a po skončení prací, je mnohdy možné zde opět žít.

Takhle nějak to vypadá, když pod stráň, kde my malé želvičky žijeme a kam naše rodiče slézají se napást či zde kladou vejce, kde se pak líhneme my, nejedou buldozery a jiná těžká technika; a pokud je to právě v době kladení či líhnutí vajec, asi si umíte velmi dobře či živě představit, jakou paseku to nadělá v našich řadách. Zřejmě tu bude další olivový nebo fíkový sad. Tlak na naše přirozené lokality, byl a je poslední roky, a to i díky ekonomické a finanční krizi Řecka, vskutku enormní. Podobné je to s místy, kde hořelo.

Pomůžete nejen nám, ale i člověku, který se také podílel do jisté míry na redukci našich stavů, a to tím, že nás kdysi lovil. Nyní, kdy už zestárl a snad i trochu zmoudřel, by chtěl alespoň něco napravit, tedy dle svých možností. A proto, že má dostatek zkušeností a potřebných znalostí, o tom jak a kde žijeme, ale i o tom kde k podobnému narušení a ničení našich přirozených lokalit došlo a dochází, cítí tuto potřebu. Tráví totiž většinu času zde v Řecku, a je tak doslova očitým svědkem toho všeho; a protože viděl a zažil na vlasní oči i ty hrůzy, kdy zde před lety, a to především na severu poloostrova Peloponés shořely celé oblasti a naše lokality, k čemuž ale dochází stále a čím dál tím více. 

 

Po prvním roce a půl našeho života, jsme vypouštěny zpět do míst, tam kde je neporušená příroda, nebo i na lokalitách, které se postupně regenerují po požárech. Stejně tak jsou vráceni na původní lokality a nebo do příhodných podmínek naše rodiče. 

Podle směrnic EU, by s snad mohlo zdát, že jsme vlastně nežádoucí, stejně asi jako náš návrat do přírody. Potřebujeme větší prostory, větší a snad i lepší výběhy, potřebujeme samozřejmě také krmení, kdy ne vždy je možné natrhat prostě jen trávu a mlíčí, mléč, apod. Protože stále zvyšování produkce, ošetření proti škůdcům a podobně, nutí lidi v zemědělství používat jedy, a taky neustále rozšiřovat plochy sadů a vinic. Tady se třeba v různém období, a právě i při ošetřování sadů z jara a na podzim, prostě musí kupovat zelenina, salát a podobně. Loni naše spotřeba činila průměrně 5€ na den, po dobu cca 3 - 4 měsíců, tedy v létě, v období sucha. Od jara do podzimu, tu totiž skoro neprší, a tak v létě všechno uschne. 

Zatím je nás nově narozených za rok cca 80 - 120, zatím nejlepší rok 200 ks, ale vše záleží i na tom, jak velké výběhy tu budeme mít, a tedy kolik našich rodičů ze zničených a nebo právě devastovaných lokalit, bude zde u nás možno přechodně umístit a nechat je zde nejen přežít kritickou dobu, ale i naklást vejce, taky se spářit atd., tedy alespoň do té doby, než se jim po té najde nové příhodné místo k životu. Většinou v horách, daleko od lidí, nebo tam, kde zatím nehrozí zakládání nových sadů či vinic.

My narození na této malé farmě, které obdržíme doklady (asi jen pětina z nás), pak putujeme jednak k lidem kteří mají potřebné znalosti a možnosti k chovu, a to za účelem spolu financování celého projektu, převážná většina z nás, je však vypouštěna zpět na původní lokality, kde je to tedy možné. Popravdě, je nás tu někdy na dané prostorové podmínky už pohromadě mnoho, a potřebujeme tak nové a trochu větší výběhy, kladiště, skleník na pěstování salátů a podobně, de doby než budeme moci být opět vypuštěny, tedy po dosažení také určité bezpečné velikosti, kdy už nám nehrozí bezprostřední ohrožení od predátorů (lišek, toulavých psů a hlavně divokých prasat). 

První rok tak vždy trávíme na farmě, a na naše původní, zničené, ale dnes už mnohde opět obyvatelné a zregenerované, nebo regenerující se lokality, jsme vypouštěny po dosažení určité velikosti, alespoň 5-6 cm, tedy zhruba za rok, spíše rok a půl. A právě nyní, kdy my zimujeme je vhodný čas nejen na opravu, úpravu, ale i na rozšíření výběhů, případně stavbu nových atd. Prostor tu ještě je. Také by bylo potřeba oplotit celý pozemek, tak aby mohl být celý využit.

Přispějte právě v takovém případě jakoukoliv částkou na konto - 1312358014/3030 a nezapomeňte do zprávy pro příjemce, napsat své celé jméno. Kontakt na nás pak je k-abel@volny.cz pokud chcete i máte-li zájem o další podrobnější informace, telefon a tak podobně. 

                                                                               ***

Zatím je nás nově narozených za rok cca 200 ks, ale vše záleží jen na tom, jak velké výběhy budeme mít, a kolik našich rodičů ze zničených a nebo právě devastovaných lokalit, bude zde u nás možno přechodně umístit a nechat je zde přežít, ale i naklást vejce atd., alespoň do doby, než se jim najde nové příhodné místo k životu.

... žijeme zde, tak jako v přírodě pohromadě dva druhy

...

...

Pokud Vám není náš osud lhostejný, pokud nám chcete pomoci, přispějte právě v takovém případě jakoukoliv částkou na konto - 1312358014/3030 a nezapomeňte do zprávy pro příjemce, napsat své celé jméno. Kontakt na nás pak je k-abel@volny.cz pokud chcete i máte-li zájem o další podrobnější informace, telefon a tak podobně. 

***

Možné pokračování celého příběhu ... 2. část

Není to tak, že jen žádáme o pomoc, ale máme dost možná i co nabídnout. A co vám tedy můžeme oplátkou za Vaši pomoc skutečně nabídnout?

Můžete být u toho.

Každý, kdo nám přispěje, tak totiž může získat i nějaké výhody, pokud bude mít samozřejmě zájem; resp. jde o možnost pobytu, zajištění ubytování například ... pokud tedy bude chtít a využije-li naši nabídku, kterou Vám učiníme podrobněji při osobní komunikaci; ale cestujete-li rádi, máte-li rádi pobyt u moře, nebo třeba i aktivní odpočinek, můžeme vám na oplátku zase my nějak pomoci, a nabídnout vám právě podobnou možnost, v krásném a celkem klidném prostředí, s nádhernými písečnými plážemi a podobně.

...

... 

... letos nám u nejbližší pláže (ca 50m) přibyla i nová taverna

Ale nejen to, nabízíme i další možnosti, od off - road tripů až třeba po průvodcovství, dopravu atd. na různých výletech k vodopádům, výstupech a doprovázení do hor, nebo případně krasovým jeskyním atd. Pro ty, co by snad měli zájem a přispějí třeba i větší částkou, nabízíme např. i ubytování zcela zdarma, v našem pronajatém domě, kde máme dva hostinské pokoje. V sezonně, tak i mimo hlavní sezonu, vlastně kdykoliv; po domluvě, můžeme zajistit i dopravu z letiště a podobně, samozřejmě. 

... je říjen, sezona skončila

***

Můžeme vám nabídnout pomoc při plánování a zrealizování trochu jiné dovolené - viz off-road trip, návštěvu skalních masívů, vodopádů na řece Dara (viz další články na těchto stránkách, kam můžete případně nahlédnout) - a nebo v případě výletu po vlastní ose, průvodcovství se znalostí celého Řecka a speciálně pak Peloponésu, kde znám snad každou polní či lesní cestu, stejně jako nádherná nedotčená místa, ale i možnosti ubytování, kempování a podobně; případně vám můžeme jen pomoci zajistit ubytování, dopravu, ale i přímo pobyt u nás, kdybyste snad chtěli si prostě jen odpočinout, opalovat se a koupat se u moře, s občasným výletem do okolí, kdy je tu poblíž či nedaleko i několik velmi zajímavých míst, například ostrovní městečko Monemvasia, největší krasové jeskyně v Evropě a podobně. To vše na bázi dobrovolnosti a chuti, samozřejmě.

... výlety do hor (off-road trip "velký okruh" s výjezdem na vrchol pohoří Helmos - 2307 m.n.m., nebo "malý okruh" s výletem k vodopádům na řece Dara.

... pěší tůry v okolí - stolová hora, Xylokastro, kde bylo v dobách Osmanské nadvlády osídlení, nebo výlet na nejzazší výspu Akra Xylis naproti

... a odkud je nádherný výhled po okolí i na "náš" záliv

... ale i nádherný pohled na západ slunce

... na své si zde přijdou třeba i horolozci

... třeba i ti s botanickou úchylkou ;o), prostě lidé s nějakým zájmem o přírodu, faunu i floru

... při návratu z největších krasových jeskyní v Evropě "Kastania cave", se můžete zastavit třeba v Neapolis na večeři, a naplánovat si cestu na ostrov Elefanisos, s nádhernými plážemi, nebo do geologického parku Fossil (stoun) forrest, na nejjižnější výspě u Ag. Marina.

PS ... na těchto stránkách se nadále pracuje, ještě není vše hotovo, a doplním další informace i fotky, možná i krátká videa - mějte tedy snad jen trochu strpení, ale už nyní se můžete zamyslet, chcete-li něčemu podobnému pomoci v rozjezdu. Za případný zájem, podporu ... každopádně předem děkujeme. 

***